Reportáž z ostrůvku Van v Kurdistánu

Tuhle reportáž do Aktuálně.cz jsem napsal v květnu 2007, kdy jsem ptoval Arménií a Tureckem. Je o takovém milém kostelíku:

Van - Starou zrezavělou kocábkou se spolu s dalšími dvaceti lidmi na odkryté palubě šineme po hladině neklidného jezera Van na jihovýchodě Turecka. Ač je slunečný den, celí promočení za půl hodiny dorážíme k našemu cíli - ostrovu Akdamar. Malý ostrůvek byl kdysi dočasným sídlem krále a později centrem křesťanské Arménie, teď však patří - spolu s celou bývalou Západní Arménií Turecku. Na ostrově stojí 1100 let starý kostel sv. Kříže, na jehož opravu Turecko věnovalo více než 1,5 milionu dolarů. Slavnostně otevřen byl za účasti zástupců obou stran toto jaro, po 18 měsících oprav.
Podle Turecka jde o gesto usmíření mezi oběma zeměmi, jejichž vztahy vážně narušily události z roku 1915, kdy Osmanská říše nechala zabít nejméně jeden milion Arménů. Akt, který jako genocidu uznalo mnoho západních zemí, však Turecko popírá a tvrdí, že během let 1915-1923 zemřelo pouze několik desítek tisíc lidí. Nepřiznaná genocida je také jedním z problémů Turecka při jeho snaze vstoupit do Evropské unie. Ostrov leží asi 18 kilometrů od pevniny a jeho součástí jsou také ruiny staré pevnosti, ve které sídlil král. Při procházce ostrovem můžete na zemi nalézt obrovské, do kamene vytesané kříže (chačkchary), ale také tabulky napsané unikátním arménským písmem.
Jezero Van leží v nadmořské výšce 1719 m.n.m. Jeho rozloha je 3,755 km² a na nejhlubším místě dosahuje až 451 metrů. Vzniklo díky vulkánu Nemrut, který zahradil údolí. Voda v něm je silně alkalická a obsahuje spousty minerálů. Podobně jako ve skotském jezeře Loch Ness zde prý svědkové spatřili příšeru.
Hned u přístavu, vedle bufetu s čajem a automatu na Coca-Colu, stojí výběrčí vstupného do tohoto "muzea". Turecko totiž odmítlo žádost arménských představených, aby byl tento největší svatostánek Arménů v Turecku vysvěcen. Surp Kchač, jak zní arménský název kostela, tak bude sloužit pouze jako muzeum. Turci zvažují, zda umožní Arménům alespoň jednou ročně v něm konat mše, ale Arméni jsou skeptičtí.
Ostrov je pro Armény významný tím, že na něm od roku 1116 do roku 1895 sídlil Katolikos neboli nejvyšší arménský duchovní. Arménie byla ze všech dodnes existujících zemí první, která přijala křesťanství jako státní náboženství. Nejvýznamnější představitelé arménské církve, jako jsou Aram I. nebo Karekin II., upozorňují, že oprava kostela nebude dokončena do té doby, dokud na špici vysoké kopule nebude vrácen kříž, který byl odstraněn na začátku genocidy v roce 1915.
Na opravě kostela spolupracovali také arménští archeologové, architekti a historici. Podle turecké agentury Anatolia vědci z obou zemí našli společnou řeč i ohledně rekonstrukce dalších památek. I přes existující shodu architektů, vědců, obchodníků nebo třeba sportovců zůstává společná hranice obou zemí neprodyšně uzavřena. Hlídají ji po zuby ozbrojení vojáci, a tak nejrychlejší způsob, jak se z Arménie k jezeru Van dostat, je letecky přes tisíce kilometrů vzdálený Istanbul.
2. června 2007, Van, Turecko

• foto1: kostel sv. Kříže - by rst
• foto2: staroarménská pamětní deska - by rst
• foto3: turecký "památník" genocidy spáchané Armény - by rst

Reportáž z místa, které už brzy zmizí

Na východě Turecka v severním Kurdistánu se nachází starobylé městečko Hassankyef. Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit, jestli je volání archeologů z celého světa, kteří vybízejí k urychlené záchraně města oprávněné. Reportáž vyšla v Aktuálně.cz a v časopise Svět

Hassankeyf - Tisíce let staré jeskynní městečko Hassankeyf na východě Turecka je historickým skvostem. V dobách dávné Mezopotámie bylo významným obchodním centrem, ubránilo se byzantské, muslimské a dlouhou dobu také osmanské invazi. Jenže teď díky megalomanskému projektu přehradního systému do pěti let skončí utopeno ve vodách řeky Tigris. Skončí tedy svou existenci ve vodách, které pro něj po staletí znamenaly zdroj života.

Už 50 let existuje plán stavby 22 obrovských přehrad a vodních elektráren na Eufratu a Tigridu. Nádrž Ilisu, která by z nich měla být největší co do objemu vody, je ta, jež pohřbí také Hassankeyf. Vláda argumentuje, že přehrada zlepší život obyvatel chudého kurdského regionu, protože přinese nová pracovní místa a zajistí všem obyvatelům vodu a elektrickou energii. Jenže odpůrci tvrdí, že vodní dílo zničí bohaté přírodní a kulturní dědictví a zasáhne do života 50 000 obyvatel, kteří se budou muset přestěhovat.

Už před 35 lety byli lidé vyzváni, aby opustili svá obydlí v jeskyních. Ta vybudovali jejich dávní předci před více než 9000 lety. Přestěhovali se do nového města, které leží nedaleko odsud.

Zatímco ve městě žije přes 3 000 obyvatel, v jeskyni teď, v roce 2007, žijí už pouze dvě rodiny. Do svého domu ve skále se musí dostávat po schodech vytesaných v kameni. Ze zápraží je nádherný výhled na město s obrovským minaretem i na majestátnou řeku. Příbytek má zavedenou elektřinu, ale není tu kanalizace ani vodovod. Vodu lidé dováží na oslu nebo nosí ručně. Nedaleko na skalním výběžku se tyčí pevnost z 13. století, o kousek dál jsou zbytky ještě staršího bazaru a také mešity.

Hassankeyf není první, pod vodou už skončilo jiné město, ojedinělý komplex antických památek Zeugma-Belkis. Voda například zatopila vilu pocházející z dob kolem počátku našeho letopočtu. Historikové před zatopením zachránili mnoho fresek, mozaik, sloupů a dalších pokladů. Mnoho dosud stále neobjevených památek však bylo ztraceno pod vodní hladinou. Podobný osud může postihnout také Hassankeyf. Zatímco fresky lze přemístit, více než 6000 jeskynních komor vytesaných ve skále přesunout nelze. Podle aktivistů za záchranu Hassankeyfu bude také zatopeno 300 archeologických nalezišť.

Někteří vědci, jako britská archeoložka Maggie Ronaynová, přehrady označují jako "zbraně hromadného kulturního ničení" a upozorňují, že pouze 20 procent oblasti bylo prozkoumáno. Podobný osud jako Hassankeyf čeká také kurdskou vesnici Kateppe. V ní byly nalezeny pozůstatky pevnosti z římského období, křesťanský kostel a také důkazy prehistorického osídlení.

Vláda plánuje postavit zcela nové město, do kterého přestěhuje obyvatele Hassankeyfu a mnoho památek, které budou ze zátopové oblasti převezeny, vystaví v novém muzeu. Jenže o realizaci tohoto projektu pochybuje mnoho neziskových organizací a dokonce i samotní zahraniční investoři. Projekt má totiž finanční problémy.

Na stavbě by měly spolupracovat společnosti z Velké Británie, Rakouska, Švýcarska a Německa. Některé z nich však právě kvůli kulturnímu a ekologickému dopadu stavby možná ve spolupráci nebudou pokračovat. Slavnostního zahájení stavby se loni v srpnu zúčastnil také premiér Recep Tayyip Erdogan.

Pokud vše půjde podle plánu ministerstva energetiky, stavba by měla být dokončena nejpozději v roce 2013. Zatímco Turecko se za pět let začne radovat, že zajistilo svým obyvatelům více elektrické energie, svět přijde o významné kulturní dědictví, o další článek řetězu vývoje lidského rodu, aniž by byl pořádně prozkoumán a zdokumentován.

28. května 2007, Hassankeyf, Turecko¨

• foto1: město, které už brzy nebude - by rst
• foto2: skalní domky v Hassankeyfu - by rst
• foto3: Zejnal Bej hrobka z 15. století - by rst
• foto4: mešita Ulu a lidé protestující proti zatopení města - by rst