V Karabachu na miny

Na Armenii jsou dobré tři věci. Výborné sladké dobroty, levný internet všude a krásné hory. Možná i něco dalšího ale už toho moc nevím. Zdravím vás ze Stěpanakertu, hlavniho města nezávislé republiky Náhorní Karabach. Tu neuznala ani Arménie ani Ázerbájdžán samozřejmě, ale uznalo ji třeba Moldavsko nebo myslím ještě Šalamounovy ostrovy či tak něco.

Karabach je nádherný. Jsou tu vysoké nepřístupné hory, zbořené města a docela příjemnější lidi než v Jerevanu, ale to se mi možná jenom zda. Do hor ovšem nesmíte, jsou tady miny, které odstraňuje organizace Halo Trust. Je to NGO z Anglie a pracuje v ni 207 Arménů a vede to všechno 1 kosovský Albánec (zřejmě má čerstvě zkušenosti s minami) Pokud se vše podaří, zítra mne vezmou do jedné vesnice, kde odminovávají jednomu zemědělci pole, aby mohl zasadit brambory. Jsou moc milí a hodně pomáhají, i přesto každoročně přijde o nohu pár desítek lidi.

Jinak bydlím u bábušky, která strávila za války tak 5 let ve sklepě, mám svou komnatu a babča mi vaří snídaně. Dnes jsem si poručil vaječinu. Holky se na mne tady vice směji, když pominu ten fakt, ze se oblikaji jak prostitutky a líčí jak marfuše, tak mají dobré postavy. Ale nic s nima nesmíte před svatbou, jinak vás jejich otec normálně podřeže.

Dnes jsem si byl na ministerstvu obrany pro povolení jet do Agdamu, takového vybydleného stotisícového města u hranic s Ázerbajdžánem. Kromě toho, že jsem čekal čtyři hodiny tak jsem ho nedostal, ale prý mi přidělí auto a osobního vojáka a můžu vyrazit oficiálně. Plukovník Zangarian mi povídá: Podívej, tam jet nemůžeš, ale my tady máme takové odděleni Propagandy... ehm...tedy odděleni Informaci, a oni ti to ukážou. Ale nesmíš fotografirerovat. Ještě mi tajně naznačil, že bych tam mohl jet klidně sám, ale možná jen tak mrkal, protože měl tik. Tak uvidíme, ještě nemám program hotov.

Zatím co sem čekal, seznámil jsem se s 30 vojáky, kteří jsou tady dva roky na službě. Chudáci, no ale aspoň že není válka. Povídali jsme si a já jsem udělal pár (asi 50 fotek) vzali mne k nim do kasáren, mohl jsem fotit všechno, kromě nástěnky hrdinů z Karabašské války. Byl jsem taky v muzeu, kde mi a ještě jednomu kolegovi z Minnesoty milá průvodkyně "nezaujatě" povídala o barbarských ázerbajdžáncích a hrdinných bojovnících, kteří si dělali vlastní zbraně (opravdu zajímavé kousky)

20.dubna 2007, Stěpanakert, Náhorní Karabach

• foto1: klášter Dadivank v Karabachu - by rst
• foto2: kostel ve městě Šuša - by rst
• foto3: zničený ázerbajdžánský tank na severozápadě Karabachu - by rst