Ararat jde vidět podle Arménů každý den, ale já ho ještě neviděl. Dnes jsem si byl na letiště pro batoh a trhl jsem rekord! Teda, nebyl jsem v tom sám....v jedné maršrutce pro 11 lidi nás bylo 25!!!!! Zážitek jak cip... no ale doma už to tak veselé nebylo, začal jsem vybalovat a ha, Arméni mi stačili vybrat batoh...škoda asi za 2000...vzali hlavně kabely, nabíječky, čtečky, sluneční brýle, atd... ještě že jsem tam neměl prachy, které jsem si tam plánoval dát...Nakonec jsem všechno potřebné sehnal.
Dnes byl opět velmi zajímavý den. Byli jsme s Artyomem na evropskou premiéru (nezapomeňte ze Arménie leží v Evropě, jak mne ujišťuji místní Arméni, tedy Peršané) dokumentu Screamers a setkal jsem se tam s Karlou Garapedianovou, dlouholetou novinářkou z BBC a režisérkou onoho filmu o genocidě, ve kterém hlavni roli hraje kapela System Of A Down. Udělal jsem exkluzivní interview pro Aktuálně, ale nemám čas ho přepisovat, protože jedu do Karabachu, takže asi nebudeme první v Evropě...hehe.
Dnes jsem byl táké na mítinku komunistické strany, která láká voliče tím, že chce spojit zpět Sovětsky svaz. Bohužel, moc lidi tady na to, na rozdíl od Kyrgyzstánu či jiných míst neslyší, a tak alespoň pozvali jednu super kapelu, která hraje arménsky folk a byli docela dobří. Artyom celou dobu řešil, že to jsou jeho kámoši, a ze nechápe proč se zaprodali komunistům.
Dnes mne málem přejelo auto, Artyom mne naštěstí odtáhl, nějak jsem uprostřed přecházení dálnice ztratil na chvíli pozornost, no jo, jsem holt nováček...ale asi by mne jenom požduchalo, nejelo moc rychle. Artyom byl dnes moc šťastny, protože mu bratr na letišti koupil Lucky Strike a to je totiž nejlepší značka, která se tady neprodává,...samou radosti vždy když potkal nějakého známého, tak mu jednu nabídl, a ten ji ještě s vetší radosti přijal. A protože má Artyom spoustu známých, vice než půl krabky rozdal. Ale to je dobře, včera jsme totiž seděli na jedné schůzce a on se tam málem zadávil. Měl by přestat.
Artyom je vůbec kavalír. Říkal jsem, že zajdeme na pizzu, tak jsme vybrali pizzerii a on najednou, tam nejdeme, tam nejdeme. Ptám se proč. No tu restauraci vlastní můj spolužák. A já říkám no a co? A on, to bychom museli jíst zadarmo. A já říkám - no a? A on, nebyli jsme pozváni, musíme jít jinam. No takže místo oběda zadarmo jsme šli do jiné, kde jsem to pěkně zacvakal samozřejmě já. Ach ta kavkazská hrdost z nich číší v každém momente.
Včera jsme pokecali s jedinými dvěma známýma Arménama, co umí český v Jerevanu. Panem Badajanem a panem Babajanem. Pan Badajan je bývalý ministr čehosi, myslím že průmyslu či čeho a pan Babajan je zase šéf místního kanclu ČSA. Kecali jsme asi 4 hodiny, a kromě toho, že jsem se dozvěděl, že Arméni jsou nejúžasnější národ na světě, tak že například díky nim k nám přišel Cyril a Metoděj a vlastně že díky nim umíme číst a psát...někdy to prostě už přehánějí, jsou zakomplexovaní, že jejich diaspora jsou milionáři, on tady žijou v té špíně, ale vzpomínají na časy, kdy byli nejlepší na světě. Artyom to shrnul něco jako, byli jsme nejlepší a teď o tom budem znova tisíc let snít.
18.duben 2007, Jerevan, Arménie
- foto1: Ararat a Chor Virap -by rst
- foto2: Muzicírování u jezera Sevan - by rst
- foto3: Mladí umělci v jerevanské galerii - by rst
Žádné komentáře:
Okomentovat