Reportáž z bašty Nacistů i Sovětů

Při cestě severozápadním Polskem jsme narazili také na bývalý vojenský prostor Gross Born, který byl přísně utajovaným místem, kde sověti uchovávali jaderné zbraně. My jsme neváhali všechno jsme tam prošmejdili. Vznikla z toho následující reportáž:

Borne Sulinowo - Před dvaceti lety tohle město nebylo na žádné mapě. Teď sem jezdí nadšenci z celé Evropy odhalovat tajemství, které zde zanechaly postupně nacistická i sovětská armáda. Kilometry podzemních chodeb, Hitlerovy bunkry i úkryty ruských jaderných hlavic. Borne Sulinowo na severozápadě Polska má dobrodruhům i vojenským historikům co nabídnout. A nejen jim. Stále více Poláků se do pětitisícového městečka stěhuje za lepším životem.

Nově zrekonstruované obytné domy zde stojí přímo uprostřed lesa. Kousek od domů jsou jezera plná ryb s nádhernými písčitými plážemi. I do těch nejzapadlejších míst tady vedou široké asfaltové cesty, nechybí škola, hřiště či kulturní dům. Na první pohled ideální místo pro život, o kterém sní snad každý obyvatel průmyslové aglomerace. Jenže život v "lesním městě", kterému se říkalo Gross Born, má také svá negativa.

Šedesát let sem nesměla vstoupit noha obyčejného smrtelníka. Vše byl přísně hlídaný vojenský prostor. Nejprve jej ovládali nacisté, kteří zde mezi léty 1932-1939 vybudovali obří komplex podzemních bunkrů. Nedochovala se k nim však žádná dokumentace, a proto skupinky místních vojenských nadšenců-archeologů každým rokem odhalují nová místa, bunkry, chodby nebo tajemné podzemní místnosti.

Čas od času se v polských médiích objeví článek nějakého nadšence, který tvrdí, že odhalil nacistickou podzemní továrnu, nemocnici nebo dokonce železnici. Věrohodné důkazy však často chybí. Faktem ale je, že například při rekonstruování jedné z hospod v centru města bylo objeveno podzemní elektrické vedení, které při trochu bujné fantazie mohlo zapříčinit šíření historek o podzemním městě, ve kterém mohly žít tisíce lidí.

Bunkry byly tak důmyslně a precizně postaveny, že je všechny neodhalila ani další armáda, která se zde usídlila po 2.světové válce. Armáda, která tento dkonalý vojenský obranný val dobyla bez jediného výstřelu. Němci před ní ustoupili. Sověti, kteří do místních lesů rozmístili jaderné zbraně, se spíše než o zchátralé bunkry zajímali o výstavbu obřích sídlišť pro tisíce svých vojáků a jejich rodin přicházejících z celého Ruska i dalších svazových republik.

Celý vojenský prostor byl důsledně zaminován. Nacistický generál Erwin Rommel tady k dokonalosti piloval své elitní jednotky Afrika Korps. Před útokem na Polsko zde působil také tankový stratég generál Heinz Guderian. Léta vojenských cvičení zapříčinila, že ještě teď mohou zdejší obyvatelé při procházkách v lese snadno narazit na nevybuchlou munici. Bezprostřední okolí domů je sice vyčištěno, nikdo však neví, co se v prostoru větším než Praha může ještě nalézat.

Na hlavní ulici Nepodleglosti, která se za Němců jmenovala Adolf Hitler Strasse a za Sovětů Komienkova, po generálovi místní jednotky, stojí dvě děla mířící na protilehlý opravený pětipodlažní dům. V malém domku za nimi je místní nákupní středisko, které si z nostalgie uchovává název "Magazin Saša", v jednom z domů je kadeřník, v jiném videopůjčovna. Vše na první pohled vypadá větší a mohutnější než běžná polská města. Přesto opravené a docela milé. Bývalá kasárna sovětských vojáků stojící uprostřed lesa jsou přestavěna na byty a místní si nemohou vynachválit jejich příjemnou polohu v přítmí vysokých borovic.

Jenže hned o pár metrů dál stojí hrůzně vypadající zhruba desetipatrová budova bez oken, zarostlá keři a popsaná nápisy v azbuce. Za ní stojí další a vedle ještě jedna. Vláda sem v 90. letech lákala lidi na levné domy, nová pracovní místa i idylické prostředí. Jenže zdemolovaných domů je více než zájemců, okolí bylo odminováno teprve nedávno a nezaměstnanost stále přesahuje 25 procent.

Asi 15 km od města kamenitou cestou plnou výmolů stojí městečko Klomino. Spíše stálo. Teď je městem duchů. Obrovské panelové domy stojí v několika řadách rovnoběžných ulic.
Okna jsou rozbitá. Skrze ně lze ještě místy spatřit tapetovou výzdobu v pokojích. Vítr se prohání skrze opuštěné budovy a celé místo nahání neznalému návštěvnikovi husí kůži. Musely zde žít tisíce lidí, ale teď v celém městě není ani noha. Jeho zašlou slávu připomíná jenom nepoškozená přední zeď jinak zdemolovaného kina, na kterém září obří barevné sovětské symboly. Klomino by mohlo být v evropském měřítku unikát. Jenže není samo. Podobných osad duchů je v tomto bývalém vojenském prostoru mnohem více.

Borne Sulinowo je unikátní svou polohou. Nikde jinde v Polsku a zřejmě i ve střední Evropě neexistuje město, které by bylo situováno uprostřed lesa. Stromy byly vykáceny pouze tam, kde bylo potřeba postavit dům nebo cestu. Oblastí protéká řeka Pilava. Jen několik minut chůze z centra leží největší z několika vodních ploch - jezero Pile. Nyní rekreační oblast, kdysi důvod pro konspirační teorie. Jedna z nich praví, že bylo jezero za studené války propojeno podmořským tunelem s Baltským mořem, které odsud leží necelých sto kilometrů. Několik místních obyvatel, kteří na základně sloužili, totiž tvrdili, že v jezeře viděli sovětské ponorky. Andrzej Michalak, provozovatel místního muzea a nadšenec pro zdejší vojenskou historii, je však skeptický. "Nic takového tady nebylo," říká.

Přesto i on tvrdí, že při jeho pravidelných procházkách po bývalém vojenském prostoru nachází neobvyklá místa, která nejsou vyznačena na žádných mapách. "Mám i svá tajná místa, která zatím nikomu neprozradím," říká Michalak. Je však skálopevně přesvědčen, že toto léto se zde objeví něco nového, co zatím zůstávalo očím návštěvníků skryto. Zda to bude další část podzemní železnice, tajné německé skladiště zbraní, či další nemocnice, nikdo neví.

Článek i s fotografiemi vyšel zde

27.ledna 2008, Borne Sulinowo, Polsko

• foto1 - Klomino - by rst
• foto2 - sovětský bunkr - by rst
• foto3 - Klomino - by rst
• foto4 - sovětský bunkr - by rst