Když mi v půlce června napsali čeští buddhisti, jestli bych nechtěl udělat rozhovor se 14. karmapou, byl jsem šoku, k jakémuže štěstí jsem se dostal jako slepý k houslím. Karmapa je po dalajlamovi nejvyšší převtělená existence na světě, a mít možnost pohovořit si s takovýmto člověkem - i když je relativně mladý a moc životních zkušeností ještě nepobral, určitě nebude k zahození. Jenže těsně před konáním rozhovoru jsme se dozvěděli, že jej dostane pouze Týden a Česká televize. A já mám smůlu. Ale buddhisti mi nabídli okamžitě alternativu. Rozhovor s Lamou Ole. Nejprve jsem byl trochu zklamán, ale po půl hodině co jsem s ním pobyl, jsem byl nadšen. Rozhovor vyšel na našich stránkách a vyvolal ohromnou diskuzi, což se mi velmi líbilo. Tady ho opět umisťuji pro případ, kdyby na servr máho zaměstnavatele někdo zaútočil, a rozhovor se smazal :-)Praha - Lama Ole Nydahl je zřejmě nejznámějším západním buddhistickým učitelem. Spolu se svou nedávno zesnulou ženou Hannah jako první přinesli poselství buddhismu do Západní Evropy. Tentokrát dorazil do Prahy, aby zde uvedl přednášku nejvyššího představitele tibetského buddhismu linie Karma Kagju, 17. Karmapy Thinla Thaje Dordžeho, který vystoupí dnes od 17:00 v pražské T-Mobile Aréně. Těsně před naším rozhovorem dostal nové vydání svých oblíbených novin Herald Tribune. I když čas vymezený na náš rozhovor už běžel, ještě než jsme si začali povídat, musel si Lama Ole přečíst hlavní článek informující o situaci v Gaze.
A: Zajímá vás, co se teď děje v Gaze?
Ano, zajímá. Zajímá mě, co se děje ve světě. Rád čtu International Herald Tribune, je trochu politicky nekorektní, ale kdo dnes není. Hlavní je, že dobře informuje. Sleduji to taky na BBC a CNN, i když k BBC mám jisté výhrady.
A: Začněme tedy od začátku. V 70. letech jste byl požádán 16. Karmapou, abyste přinesl buddhismus do západního světa. Teď je rok 2007, vy jste tady v Praze se 17. Karmapou, vyprodáváte sportovní haly. Cítíte, že jste uspěl, nebo jste spíše ještě na půli cesty?
Ne, jsem teprve na začátku (smích). Stále je na světě spousta dobrých lidí, kterým můžeme něco pozitivního přinést. Chci se vyhýbat nějaké přehnané organizaci, ale myslím, že spousta lidí na Západě může mít z buddhismu užitek. Stejně jako lidé na východě v Asii, kteří nemají sociální zázemí nebo demokracii, mají užitek z křesťanství.
A: Západní Evropa zaznamenává trvale se snižující zájem o křesťanskou víru. Lidé stále více vzhlíží ke konzumu, soustředí se na materiální stránky svého života. Na druhé straně, pokud neuspějí v honbě za materiálním štěstím, hroutí se. Jaký je vlastně největší problém Evropanů?
Hlavním problémem je, že věci, do kterých vkládáme veškeré své úsilí, nám přinesou užitek pouze v tomto životě, ale už ne po smrti. Naše auta a domy nemohou být šťastné a i když podplatíme hrobníka, abychom si je mohli vzít do hrobu, tak nám to nepřinese žádný užitek. Jediné, co může být šťastné, je naše vlastní mysl. Takže pokud hledáme štěstí mimo sebe sama, tak to je špatně. Musíme hledat vnitřní hodnoty, protože ty vnější nás nebudou do dalších existencí následovat. Lidé na Západě mají hodně dobrých kvalit: sociální cítění, demokracii... To je dobrý základ, ale potom lidé musí najít také ty správné nadčasové hodnoty, a od těch se dále rozvíjet.
A: Někteří kritikové říkají, že žijeme v křesťanské civilizaci a neměli bychom se tedy zaplétat s cizími vlivy, jako je islám nebo dokonce buddhismus a jiné. Jak vy se díváte na problém multikulturalismu a mísení náboženství, která do Evropy přicházejí spolu s imigranty? Říká se o vás, že jste kritikem šíření islámu v Evropě.
Evropa rozvinula několik věcí, které jsou dobré. Svoboda myšlení, svoboda slova, svoboda náboženství. Ale v okamžiku, kdy sem přichází něco, co je v zásadě proti těmto myšlenkám, tak by to neměla přijímat. Když se podíváte dva tisíce let nazpátek, zjistíte, že náboženství má na svém kontě více zabitých než politika. Takže ta náboženství, která se sem dostávají odjinud, by měla být prověřena naší ústavou, zda s našimi hodnotami korespondují. Jenže islám je spíše zákon než náboženství. Člověk, který ho vyznává, musí dělat určité věci. Korán říká: musíte zabíjet židy, zabíjet křesťany, bít svoje ženy. To jsou ale věci, od kterých jsme upustili už ve středověku. Když se podíváte na životopis Proroka, take se dozvíte, že nechal popravit ženu, která si z něj dělala legraci, a podobně. Hadíth (Prorokovy výroky) jsou plné kriminálního chování.
A: Když jsem se díval na váš náročný itinerář, zaujaly mne některé destinace jako Kuba, Moldávie nebo Izrael. Jak vás jako buddhisty vnímají v těchto státech a jaké je to pro vás přednášet například na Kubě?
Na Kubě jsem pracoval ilegálně. Umožnili mi vystoupit jen jednou na jejich asijském institutu, ale to ostatní byla setkání s přáteli po různých bytech. A musím říct, že jsou více hladoví po něčem smysluplném, protože tam nemají vůbec nic. Ta země je jako vězení.
A: V Čechách už jste byl mnohokrát. Jak na vás Čechy působí? Jací jsou lidé? Co by potřebovali, aby byli lepší?
V Česku jsem byl už v roce 1976, když jsem vezl buddhistické učení do Polska. Taky jsem tady vlastně byl během Pražského jara v roce 1968, kdy Dubček zakládal komunismus nebo socialismus s lidskou tváří. A potom, co jsem byl ve východním Německu, to byl takový dobrý pocit, vidět lidi, jak jdou večer po ulici a páry se drží za ruce. Protože Němci jsou velmi důkladní ve všem, co dělají, takže když si ve Východním Německu vytvořili peklo, tak to bylo opravdu pořádné. Vy jste země s velkou kulturní tradicí, takže ty lidské hodnoty můžete postavit velmi vysoko. Už od středověku jste byli největší ochránci svobody. Do 30. let jste kvalitativně soupeřili se Švýcarskem, vaše Tatrovky měly velmi dobrou reputaci ve světě. Pak jste sice 50 let trpěli, ale teď jste se z toho zase dostali. Já jezdím příliš rychle, to přiznávám, ale cítím se strašně svobodně, když přijedu z Rakouska do Čech, protože tady to dělá každý (smích). Nesnažíte se politickou svobodou potlačovat svobodu občanskou. Politická svoboda přináší více restrikcí v obyčejném životě. Ale pokud si udržíte ten váš smysl pro humor, tak se vám to nestane. To je nejlepší ochrana, jakou máte.
A: A co mají Češi udělat, aby byli ještě lepší?
Rozhodněte se, že budete mít více rádi lidi. Každé ráno, když se probudíte, si můžete říct, že dneska učiníte někoho šťastným. A buďte laskaví.
A: V České republice se těší mimořádné úctě Jeho Svatost dalajlama. Bývalý český prezident Václav Havel jej dokonce jako první státník na světě pozval na oficiální návštěvu. Jaký vztah máte s dalajlamou vy? Co vás spojuje a v čem s ním naopak nesouhlasíte?
Když se potkáme, tak mě obejme a říká mi "starý příteli." V roce 1972 inauguroval naše centrum v Kodani a dal mu stejné jméno, jaké mu dal také 16. Karmapa a v té době jsme se potkávali hodně často. To v Česku ví málokdo, ale největší teroristická organizace v Pákistánu vyhlásila před několika týdny na dalajlamu fatwu - tedy vlastně rozsudek smrti. Víte dobře, že je nebezpečné, když se míchá náboženství a politika dohromady.
A: Právě, že dalajlama se angažuje ve světové politice, upozorňuje na ekologické problémy, hájí lidská práva. Jak jste na tom během vašich cest vy? Je to součástí také vašich přednášek? Myslím, že chránit lidská práva je dobré, ale když dalajlama nedávno v Americe prohlásil, že islám je náboženství míru a oni mu vystaví trest smrti, tak to není zrovna nejlepší. Několik našich přátel poslalo tibetské exilové vládě dopis a ptali se: "Co se stalo, že dalajlama řekl v San Francisku to, co řekl?" Dostali zajímavou odpověď ve které se psalo: "On to sice řekl, ale on to tak nemyslel." (smích)
A: A nedáváte dohromady muslimské extremisty s obyčejnými muslimy?
Extremisté následují příklad svého proroka a čtou Korán. Zatímco ti ostatní, to jsou kulturní muslimové. Říkají o sobě, že jsou muslimové, ale žijí víceméně normální životy, dodržují zákony a podobně. Pozor si musíme dávat na muslima "v brýlích", ten je nebezpečný. Korán může číst až příliš doslova. Ten muslim, který Korán nečte, ten není nebezpečný.
A: Vaše rozpory s dalajlamou pramenily také z určení právě 17. Karmapy, který je teď v Praze. Jenže dalajlama má jiného kandidáta - Trinleje Doržeho. Podařilo se vám už rozpory překonat?
Já ho chápu. Vidí, že jeho země je v úpadku. V Tibetu už je více Číňanů než samotných Tibeťanů a on potřebuje každou pomoc, která je možná. Takže se snaží s Číňany domluvit. Jenže to může pouze skrze někoho, koho obě strany akceptují. Pro něj to není tak důležité, jestli my máme správného kandidáta na karmapu nebo ho má on. My jsme dvě rozdílné školy buddhismu. Já to chápu, on myslí na všechny Tibeťany a proto to dělá. To, co já chci, je čistý odkaz školy Diamantové cesty tady v Evropě. Ale to se nám nepovede, pokud budeme mít karmapu, kterého rozpoznal Ústřední výbor Komunistické strany Číny. Takže v tomhle spolu nesouhlasíme, ale na lidské úrovni spolu souhlasíme. A pokud by se někdo pokusil dalajlamovi ublížit, tak věřte, že bych byl první, kdo ho bude chránit.
16.června.2007, Praha
foto1 - Ondra Besperát
Žádné komentáře:
Okomentovat